Hold domestikovanému strašpytlovi

Když byl Steve malý, maminka, která ho vychovávala sama, a nebyla tudíž moc při penězích, mu za každou povídku platila čtvrťák, aby ho motivovala k psaní. Netrvalo dlouho a ke čtvrťáku přibyl dlouhý ocas nul, který mu za každý text platí nakladatelé.

Stephen King píše hodně, protože se hodně bojí. Bojí se všeho, jak přiznává, a psaní je způsob, jakým zahání strach. Je jedním z nemnoha cizokrajných autorů zdomácnělých u nás natolik, že nakladatelství XYZ usoudilo, že se vyplatí vydat jeho biografii. Vydat kupříkladu jeho Danse macabre, osobního průvodce světem literární a filmové hrůzy s mnoha autobiografickými prvky, jednu z mála knih, jež zde ještě nevyšly, nemohly, protože exkluzivitu na Kinga má konkurence.
A rovnou řekněme, že by to byl přínosnější krok než vydání biografie Lisy Rogak, paní, která ve svých čtyřiceti publikacích prokázala, že rozumí všemu od preclíků přes Obamu po Dana Browna, ale ničemu moc do hloubky.
Její biografie Stephen King - mistr strachu je notně horkou jehlou spíchnutý spisek. Zpovídá sice pár lidí z Kingova okruhu, ke spisovateli samému se však neprobojovala (on si to asi časem napíše sám a lépe) a těžba z druhotných zdrojů knihu a její téma sráží na úroveň instantních biografických kompilátů, jakými se přiživují zdejší egomaničtí žurnalisté. Bohužel se té úrovni blíží i jazyk a styl plný klišé a dýchavičných zkratek. V zájmu nastavené laťky povrchnosti pomíjí kniha to, co by si takový fenomén zasloužil: fundovaný rozbor díla, jeho slabin i silných stránek, a nakonec i analýzu fenoménu samotného.
Přesto však v nouzi o Kingovy biografie na našem trhu jako letmý úvod do jeho života a díla poslouží i tento polotovar.

Roman Lipčík

INSTINKT, 4. března 2010