Divné lásky růžového pantera

Příznačná drobnost: knihu, která se v originále jmenuje Pan Divnoláska, tuzemský nakladatel raději překřtil na Růžového pantera.

Do názvu se tak dostala namísto role (a snímku), které si protagonista této biografie a také jeho kultivovanější příznivci cenil, postava, která mu sice vydělávala velké peníze, z níž se však snažil stále usilovněji vymknout.
V reálu šla Sellersova kariéra přes značné veletoče naštěstí směrem opačným a skončila fenomenálním a vymodleným oscarovým výkonem, byť nakonec neoceněným, ve filmu Byl jsem při tom. Krátce poté skončil předčasně i sám herec, vyčerpaný, slabý, nemocný. Američan Ed Sikov je citlivý životopisec. Ke svému objektu vzhlíží se zaslouženým obdivem, cítíme až smutek a melancholii, když se komikův okázalý, ale zdaleka ne šťastný život chýlí ke konci, ale dovede se na něj podívat i notně kriticky, arciže chápavě. Ze stránek se tak vynořuje umělec plný komplexů, vpravdě duševně nemocný muž, nesoucí si do života stigma své panovačné matky, což jeho pozdější partnerky odnášely i domácím násilím. Sledujeme kolegiálně nesnesitelnou primadonu přivádějící slabší povahy k slzám a silnější k nenávisti, hrabivce, který neměl nikdy dost, protože vždy utratil víc, než vydělal. Sledujeme ale hlavně geniálního herce, komika, který přerostl všechny své role a v nejlepších případech i svůj vlastní herecký typ, umělce, který i sebehloupější film, jichž stvořil bezpočet, povýšil, požehnal jej svým nevyzpytatelným darem, takže i nejzarytější odpůrci museli smeknout. Tyto dvě zjevně navzájem se obohacující složky jedné složité povahy kloubí Sikov zdárně do biografie, která je z desítky knih, jež o Sellersovi vznikly, patrně nejvýstižnější.

Roman Lipčík, INSTINKT

4. února 2010